Jaké to je být profesionálním fotbalistou hrajícím za zahraniční klub? O tom si s námi popovídal Jirka Letáček, o kterého díky jeho tvrdé práci projevil zájem klub Getafe CF.
"Ahoj, jmenuji se Jirka Letáček, je mi 25 let a pocházím z Pardubic. S fotbalem jsem začal v pěti letech na hřišti, které jsme měli kousek od domu a jezdil na něj s rodiči a mladším bráchou na kole. Začátek své fotbalové kariéry jsem působil v Pardubicích, kde jsem prošel všemi mládežnickým kategoriemi. Dále jsem se přes B-tým dostal do A-týmu, kde se nám s týmem podařilo z druhé ligy postoupit do první ligy. I když převažovaly dobré časy, ne vždy tomu tak bylo. V sezóně, kdy jsme postupovali do první ligy, jsem si poranil koleno a byl jsem mimo víc než sedm měsíců. Rekonvalescence byla náročná - jak po fyzické stránce, tak především po té psychické. Jsem hráč, který byl na hřišti každý den několik hodin, ale tímto momentem se vše bohužel na nějakou dobu změnilo. Po dlouhých měsících jsem se vyléčil a začal naplno trénovat a postupně jsem se dostal zpět do formy a připsal si premiérový start v první lize. Po druhé prvoligové sezóně v Pardubicích o mě projevil zájem FC Baník Ostrava, kam jsem ještě to léto přestoupil a okusil atmosféru týmu, který má, dle mého názoru, nejsilnější základnu fanoušků po celé republice. Před takovým publikem si chce zahrát opravdu každý fotbalista... Fanoušci mají velká očekávání, jak na výsledky, tak na předvedenou hru, ale jsou skvělí! První polovina sezóny mi v Ostravě nevyšla úplně dle mých představ a moje další působení v Baníku bylo s velkým otazníkem. Já se však nevzdal, využil jsem dlouhé zimní přestávky, která byla téměř dva měsíce kvůli MS v Kataru a zapracoval na sobě. Do zimní přípravy jsem se vrátil připravený poprat se o své místo v brance a po několika měsících se mi to povedlo. Pomohl jsem Baníku k záchraně v první lize, nastavil si určitou laťku výkonů a tu se mi podařilo udržet i v další sezóně, ve které jsme skončili na čtvrtém místě tabulky první ligy a podařilo se nám probojovat i do Evropské konferenční ligy. Dařilo se mi držet kvalitní konzistentní výkonnost po celou sezónu a ukázalo se, že to bylo zlomové – přišel zájem ze zahraničí (Getafe CF). Splněný sen!"
V první řadě velká gratulace k přestupu. Můžeš nám popsat jak takovýhle přestup probíhá?
"Děkuji. V první řadě jsem byl kontaktován Sport Investem - agenturou, která mě zastupuje již od patnácti let. Manažer mě zastihl na letním soustředění s Baníkem. Volal mi a prozradil mi, že o mě má zájem tým z Madridu, později upřesnil Getafe CF. Wow! V ten moment jsem hned věděl, že tohle je přesně to, proč celý život hraji fotbal a o čem jsem snil již jako malý. A teď je to opravdu tady. Sdělil jsem mu, že do toho musíme jít. V ten moment začala vyjednávání. Jak mezi kluby, tak moje s Getafe o osobních podmínkách a délce kontraktu. Od prvního telefonátu do podepsání smlouvy v Madridu uplynulo asi deset dní. Pro mě deset nekonečných dní… Hlavou se mi honila spousta myšlenek, představ a všeho, co mě asi čeká. Ale stálo to za to."
Co je nejtěžší, když vstoupíš nejen do nového klubu, ale i do nové ligy? Na co se musíš nejvíc adaptovat?
"Aktuálně musím určitě zmínit tempo tréninků a jazyk, který je pro mě osobně alfa a omega. Jsem na hřišti uřvaný, rád spoluhráče organizuji. Ušetří mi to pak spoustu práce. Co se týká tréninků, tak jsou mnohem náročnější než v Česku. Jsou delší a intenzita a nasazení všech je opravdu veliká. Další z věcí, na co se musím adaptovat, je určitě čas jídel. Španělé jsou na rozdíl od nás Čechů zvyklí obědvat a večeřet o poznání později. To mi zatím dělá problém, ale časem si na to snad také zvyknu."
Jak vypadá tvůj běžný trénink? Jako brankář máš určitě jiné tréninky než hráči z pole. V čem se to liší?
"Běžný tréninkový den začíná budíčkem v 7:00 ráno a následuje cesta na stadion, kde máme sraz v 7:45 a společnou snídani. Po snídaní jde celý tým do posilovny a až pak se odebereme na hřiště, kde se od zbytku týmu na určitý čas s dalšími brankáři odpojíme a máme svůj specifický trénink. Určitě toho tolik nenaběháme jako hráči, ale naše tréninky jsou zaměřené spíše na dynamiku, silovou vytrvalost, výbušnost, rychlost a obratnost. Pak do všeho zapojujeme samozřejmě balón, s kterým trénujeme techniku chytání, rozehru a třeba odhad na centrované míče."
Jak moc důležitá je tvoje strava? A nutriční aspekty?
"Strava je jednou z nejdůležitějších věcí v životě profi sportovce a je také velmi kontrolovaná od našich trenérů, nutričních specialistů v týmu... Dodává nám potřebné živiny, abychom rychleji a kvalitněji regenerovali, budovali svalovou hmotu a cítili se lépe."
Používáš suplementy?
"Suplementace je nedílnou součástí mého dne, především v ranních hodinách, kde doplním potřebné vitamíny, přes den jde spíše o protein, který si dávám po každém tréninku a večer užívám magnesium."
Co si myslíš že je nejdůležitější k tomu aby člověk byl úspěšným fotbalistou?
"Já osobně jsem zastánce tvrdé poctivé práce, která není vždy příjemná, člověk musí obětovat spoustu věcí, aby se nenechal rozhodit na nějaké své cestě. Určitě je potřeba jasně vědět to, čeho chci dosáhnout, jak toho chci dosáhnout a v neposlední řadě mít i trochu toho sportovního štěstí. Úspěch se neskládá pouze z toho, co se děje na hřišti, ale i z toho, jak se člověk chová mimo hřiště. Nikdy nevíte, kdo se dívá."
Jako brankář máš velký psychický tlak každý zápas, jak se s tím vyrovnáváš?
"V začátcích to byl vážně velký tlak. Když brankář udělá chybu, je to vidět a většinou to skončí gólem. Obrovsky mi pomohlo, když jsem cítil důvěru trenéra, jaké se mi dostalo v Baníku a to, že jsem chytal každý týden zápas. Dostane vás to tempa a udržujete se v něm. Musím určitě zmínit i sportovního psychologa, se kterým spolupracuji dva roky. Za tu dobu jsem po mentální stránce odvedl kus práce, posunul se na další level."
Když porovnáš zázemí v českých klubech s Getafe jaký je rozdíl?
"Můžu porovnávat pouze s kluby, ve kterých jsem působil. Největší rozdíl vidím v kvalitě tréninkových hřišť, to je opravdu neskutečné. Každých deset minut v průběhu tréninku nám ho tu kropí, je to pak úplně jiný sport, když vám míč nezůstává zaseknutý pod nohou. Další rozdíl je v šířce realizačního týmů - několik asistentů, kondičních trenérů a hlavně masérů a fyzioterapeutů, těch tu máme každý den k dispozici sedm a věnují nám všechen svůj volný čas před i po trénincích, abychom byli připraveni odvést to nejlepší na každém tréninku."
