„Poprvé jsem se k fitness dostala, když jsem dokončila střední školu a získala práci v pár barech a hospodách. Pořád jsem chodila ven pít, vedla jsem velmi nezdravý život a prostě jsem se cítila opravdu špatně ve svém těle, tak jsem si najala osobního trenéra.
Poté jsem se ponořila do vysokoškolského života a fitkem jsem byla docela posedlá. Byly časy, kdy jsem tam chodila 3-4x týdně, jedla minimum jídla a myslela si, že to je jediný způsob.
Myslím si, že to bylo kvůli tomu, že je na internetu docela hodně zavádějících informací, byla jsem mladá naivní holka, která prostě chtěla vypadat jako všechny ty ostatní holky. Takže s tím přišla i spousta problémů s jídlem. Pohybovala jsem se mezi dlouhým nejedením a absolutním přejídáním. Cítila jsem, že jsem nad tím neměla žádnou kontrolu.
Není to jen člověk sám, koho to ovlivňuje, jsou to také lidé okolo, když jste podráždění, unavení a hladoví. Byla jsem příšerná. Teď, když se podívám zpátky, vím, že jsem byla vyhladovělá a vyčerpaná a prostě jsem to nebyla já.
Myslím, že lidé dnes rádi pozorují, jak se vám daří, protože vás viděli, když vám bylo nejhůř, a teď vás vidí, když jste na tom nejlíp.
Každý mi vždycky říkal, že bych se mohla stát osobní trenérkou, ale já jsem si tak sama sebe nikdy nedovedla představit. Myslela jsem si: „Já ne, jak bych mohla?“, ale pak mě napadlo: „Víte co? Jo, pojďme to zkusit.“
Hlavní důvod, proč jsem to začala dělat, byl, že jsem se chtěla zkusit stát pozitivním vlivem, který holky v téhle době potřebují. Chtěla jsem být osobou, ke které můžou lidé vzhlížet a získávat od ní ty správné informace.
Věci, kterým jsem dřív věřila – teď, když se na ně s odstupem podívám, musím se jim smát a pomyslím si, že jsem promrhala tolik času. Když jsem byla ponořená v tomhle světě, byla jsem v něm jen já sama a byla jsem tak osamělá. Připadalo mi, že nikdo jiný mi nerozuměl, takže teď když uvidím jakýkoliv náznak něčeho podobného v některém z mých klientů, okamžitě na tom zapracuju.
Vše, co pro svoje klienty chci, je, aby žili. Když ke mně přijdou a řeknou mi: „Měl jsem příšerný víkend, kdy jsem jen jedl a necvičil,“ já řeknu: „No, a užil sis to?“ a oni odpoví: „Jo,“ řeknu jen: „No, tak vidíš.“
Snažím se být dobrým vlivem a je to těžké, protože takové věci nezmizí, pořád to tu je. Byla jsem opravdu naivní a teď jsem o tolik silnější, ale je to neustálá bitva a já nechci, aby si tím kdokoliv musel projít.
Jednoho dne, kdy jsem byla opravdu na dně, si pamatuju, že jsem šla ke své mamce a řekla jí: „Myslím, že s tím potřebuju jít k doktorovi,“ tak jsem šla a jejich první odpovědí bylo, že mi dají nějaké prášky – a to je všechno. Řekli mi, ať je beru a že „za pár měsíců budete v pořádku, bude to pryč z vaší hlavy.“
Pamatuju si, že jsem šla na návštěvu k mamince – je to tak silná žena, je úžasná – a ona i řekla: „Chceš, aby takhle vypadal tvůj život? Musíš s tím něco udělat.“ Posílala mi každý den zprávy, že to zvládnu.
Po tomhle všem mě napadl jeden muž. Opravdu to se mnou zametlo a přišlo mi, že jsou tu dva způsoby, jak s tím naložit. Můžu to využít, aby mě to posílilo, nebo si můžu hrát na oběť a v tom případě on vyhrál. Navíc, pravděpodobně bude ve svém životě pokračovat a udělá to dalším holkám. To je to, co mě nejvíc trápilo, protože jsem fit mladá holka a mohla jsem mu utéct, ale kdyby byl na mém místě někdo jiný, možná by tolik štěstí neměl.
Bylo právě akorát po Vánocích a já se chystala jít zpátky do práce. Cítila jsem se trochu bez motivace, ale přimělo mě to si uvědomit, že kdybych se stále cítila tak nešťastná, jak jsem se cítila, tak bych nikdy nebyla schopná si odpustit.
Každý den, který strávíte nešťastní, je promarněný den. Okolo toho jsem si teď vybudovala svou značku. Někteří z mých klientů se stali mými nejlepšími příteli – je tak krásné je pozorovat na cestě za sebeláskou.
Někdy jdu do práce a myslím si: „Páni, přišli kvůli mně!“, takže jsem opravdu pyšná na to, co jsem vybudovala, a nikdy to nepřestanu takhle dělat, to vždycky bude mým heslem.
Shodila jsem dohromady skoro 32 kilo během pár dobrých let. Setkala jsem se s komentáři jako „ty se máš, takhle vypadáš od přírody“, ale ne, makám na sobě každý den. Když jím špatně, cítím se špatně.
Nebudu vám lhát, samozřejmě je to zčásti také kvůli estetickým důvodům, stejně jako u každého jiného – každý rád slyší, že vypadá dobře.
Lidé ke mně přicházejí poté, co viděli fotky mojí proměny, a říkají: „To chci“ a já jim musím říct, že to trvalo pět let, nestane se to během dvou měsíců. Zaprvé, určete si, proč to děláte a jestli vaším důvodem je to, že chcete být hubené jako holky z časopisů, pak to děláte ze špatných důvodů.
Najděte svoje „proč“ a pak zkoumejte. Nevěřte hned tomu prvnímu, co budete číst, protože kolem je tolik věcí, které jsou škodlivé pro lidské zdraví.
Také poslouchejte svoje tělo. Nejsme všichni stejní a to, co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro jiného. A co je nejdůležitější, ujistěte se, že to děláte sami pro sebe a ne pro někoho jiného.“
Jennifer Blow je naše nutriční specialistka registrovaná u UKVRN, což je britský registr kompetentních a kvalifikovaných nutričních profesionálů. Má tituly Bachelor of Science in Nutritional Science a Master’s of Science by Research in Nutrition a nyní se specializuje na použití sportovních suplementů pro zdraví a fitness, podložené důvěryhodným výzkumem.
Jennifer byla citována nebo zmíněna jako nutriční specialista v řadě významných publikací jako Vogue, Elle a Grazia pro její expertní znalost významu výživy pro cvičení a zdravý životní styl.
Její zkušenosti sahají od práce s NHS na testech o zásazích do výživy po specifický výzkum suplementace omega 3 mastnou kyselinou a také vlivu fast foodu na zdraví, což bylo prezentováno na výroční konferenci Nutrition Society . Jennifer se podílí na řadě akcí pro profesní rozvoj, aby měla jistotu, že její znalosti zůstanou na vysoké úrovni. Přečtěte si více o zkušenostech Jennifer zde.
Ve svém volném čase Jennifer ráda chodí po horách a jezdí na kole. Z jejích příspěvků poznáte, že ráda dokazuje, že zdravá strava nemusí znamenat život o hladu.
