Slavíme vás. 8 milionů cílů.
Bethany Murphy je dvacet let a studuje klasiku v Leeds. Většinu svého života měla nadváhu a zažila si kvůli tomu šikanu, dokud si neřekla, že bylo dost a že musí udělat změnu. Tohle je její příběh.„Mám jenom 153 cm, takže když jsem byla o dost těžší, vypadala jsem opravdu, opravdu velká. Šikanovali mě za to, že mám nadváhu – když jsem šla domů, měla jsem kolem sebe skupinky kluků, kteří na mě pokřikovali nebo na mě postrkovali své kamarády. Došlo to do bodu, kdy jsem se vyhýbala své obvyklé cestě domů. Myslím, že mám docela hroší kůži, ale potom se to stávalo docela často – a od lidí, které jsem znala – bylo to hrozné. Dokonce vytvářeli skupinové konverzace o tom, jak jsem tlustá, chovali se tak dětinsky a příšerně. V určitých chvílích to bylo opravdu těžké.
Jednou týdně jsem chodila na balet a učitelka mi řekla, že jsem do uniformy příliš tlustá. Myslím, že to mě hodně ranilo, že jsem nemohla vypadat jako všichni ostatní při něčem, co jsem měla tak ráda. Ani jsem vlastně neměla ráda tu část s cvičením, nesnášela jsem, když mi došel dech.
Začala jsem pracovat na recepci ve fitku, a tak jsem každý den viděla lidi přicházet na trénink a pozorovala ty samé lidi přicházet i další den. Prostě jsem neměla nic takového…kdy bych se chtěla vracet a dělat to každý den.
Začala jsem přemýšlet, že všichni ve fitku vypadají, že je to baví, a já jsem byla docela dobrá kamarádka s lidmi, se kterými jsem pracovala, což byli pochopitelně osobní trenéři, tak mě napadlo, že to zkusím a uvidím, o čem to celé vlastně je.
Nejprve jsem dělala kardio, protože jsem si myslela, že to je jediný způsob, jak zhubnout, a nesnášela jsem to. Neměla jsem ráda, jak jsem se potila, už tak jsem byla dost nejistá.“
„Měla jsem v hlavě, že musím zhubnout, to bylo mým jediným cílem. Začala jsem se také víc soustředit na to, co jím, a víc jsem vnímala, co je v jídle obsaženo, jaké živiny. Zcela jsem se soustředila na tohle, nevážila jsem se. Asi rok a půl jsem nestoupla na váhu, protože jsem to nechtěla vědět, víc jsem vnímala to, jak vypadám.
V hlavě mi zněl malý hlásek říkající ‚Musím být hubená‘, což je strašně negativní pohled na věc a já to věděla, ale nemohla jsem si pomoct. Chvíli jsem se v jídle omezovala, třeba jsem nejedla těstoviny bůhvíkolik měsíců, protože jsem si myslela, že po těstovinách se tloustne.
Dávala jsem si do pusy jídlo, jen abych ho ochutnala a pak ho vyplivla – chtěla jsem cítit tu chuť, ale ne přijmout ty kalorie. Začala jsem být strašně posedlá kaloriemi, strašně. Věděla jsem, co každé jídlo obsahuje, co bylo v jablku, to bylo v kousku celeru….a proč vůbec počítat celer?
Nechodila jsem ven na večeře, izolovala jsem se. Moji přátelé mě zvali na kávu, ale já jsem to odmítala, protože jsem si vzpomněla na všechno to mléko v latte a že bych si pravděpodobně k němu dala dort. A nemůžu tam sedět a koukat se, jak jedí dort, a sama ho nemít. Všichni ze mě byli na prášky.“
Moji kamarádi osobní trenéři mi říkali, že bych místo toho měla zkusit silový trénink. Jen jsem si pomyslela ‚co k čertu je silový trénink, nemám tušení, jak se to dělá‘. Začala jsem se koukat na videa a online návody a můj přítel posiloval, takže mi nabídl, abych šla s ním, že mi ukáže, jak na to.
Pochopitelně jsem se cítila hodně mimo…v některých posilovnách mi přišlo, že tam holky nikdy nevkročily, takže obzvlášť jako osoba větších rozměrů jsem si přišla hodně, hodně mimo. Sklidila jsem pár odsuzujících pohledů a byla jsem si vědoma, že na mě někteří koukají víc než jiní, ale začala jsem to dělat. A milovat to.
Cítila jsem se opravdu silná.
Myslím, že moji rodiče byli toho názoru, že holky by neměly posilovat a že to je spíš mužská záležitost, ale kvůli tomu jsem to chtěla dělat o to víc – protože jsem mohla, mohla jsem zvednout víc a cítila jsem, že moje svaly jsou silnější.
Zároveň to byla opravdová úleva od stresu. Trpím úzkostí, takže hlavně během zkoušek mi to opravdu pomohlo. Když jsem dělala kardio, byla jsem slabší. Tohle bylo jiné, nepřipadalo mi, že mučím sama sebe.
Když jsem začala se silovým tréninkem, uvědomila jsem si, že můžu jíst, abych poháněla svoje tělo. Můžu jíst kvůli sobě. Dalo to zabrat a stále ještě je to pro mě někdy těžké, třeba když jdu do restaurace na velkou večeři…ale pak myslím na o, že si užívám života. Můžu žít.“
„Nikdy za milion let bych si nepomyslela, že někdy budu nadšená z toho, že nemůžu popadnout dech a zpotím se. Teď vím, že moje tělo může. Můžu běhat a můžu zvedat opravdu těžké činky, které za mě kdysi zvedali lidé v práci.
Miluju být silnou ženou. To, že je moje tělo zdravější než jsem si kdy dokázala představit, mě činí velmi šťastnou. Můžu dělat věci, které jsem nikdy, nikdy, nikdy nemohla. Neříkám si, že musím cvičit, ale že chci.
Moje rada pro ostatní…jestli chcete jít do posilovny, prostě běžte. Vezměte si sluchátka, oblečte si něco, co máte rádi, lidé se na vás možná budou koukat – ale jen se koukají. Mějte plán, co budete dělat, klidně se jen podívejte na YouTube video, až tam půjdete a uděláte, co jste si naplánovali, budete na sebe opravdu pyšní. Udělali jste něco děsivého, co možná nedělají ani vaši přátelé.
Jestli opravdu nedokážete jít sami, běžte s kamarádem! Jděte se sestrou nebo bratrem, je hezké mít někoho, s kým můžete makat. Je to taková úleva od stresu, je to váš čas. Nesoustřeďte se na nikoho jiného, soustřeďte se na to, proč to děláte.
Prostě myslete na to, že to dělám pro své tělo, moje tělo si zaslouží lepší zacházení. Nemusím si ubližovat tím, že se budu omezovat nebo nadměrně cvičit, ale chci být zdravější a cítit se lépe uvnitř.
Nezhubnete za týden, jestli chcete zhubnout, chvíli to potrvá. Musíte se na to dívat jako na maraton a ne jako na sprint – zní to jako samozřejmost, ale opravdu to tak je. Každý týden se budete cítit zdravější a šťastnější, nesoustřeďte se na to, co říká váha nebo krejčovský metr. Nebuďte posedlí konečným výsledkem, vytyčte si malé cíle během celé cesty – jestliže jste minulý týden běželi minutu, zkuste příští týden minutu a půl.
A nedovolte, aby vás ostatní lidi kvůli tomu shazovali. Jestli vás někdo šikanoval a říkal vám negativní věci, vypovídá to více o nich. Vždycky si pamatujte, že očividně mají problém s tím, jak sami vypadají, když mě museli nazvat tlustou. Nejspíš bojují s něčím uvnitř. Nebuďte přísní na ostatní a nebuďte přísní sami na sebe.“
Jennifer Blow je naše nutriční specialistka registrovaná u UKVRN, což je britský registr kompetentních a kvalifikovaných nutričních profesionálů. Má tituly Bachelor of Science in Nutritional Science a Master’s of Science by Research in Nutrition a nyní se specializuje na použití sportovních suplementů pro zdraví a fitness, podložené důvěryhodným výzkumem.
Jennifer byla citována nebo zmíněna jako nutriční specialista v řadě významných publikací jako Vogue, Elle a Grazia pro její expertní znalost významu výživy pro cvičení a zdravý životní styl.
Její zkušenosti sahají od práce s NHS na testech o zásazích do výživy po specifický výzkum suplementace omega 3 mastnou kyselinou a také vlivu fast foodu na zdraví, což bylo prezentováno na výroční konferenci Nutrition Society . Jennifer se podílí na řadě akcí pro profesní rozvoj, aby měla jistotu, že její znalosti zůstanou na vysoké úrovni. Přečtěte si více o zkušenostech Jennifer zde.
Ve svém volném čase Jennifer ráda chodí po horách a jezdí na kole. Z jejích příspěvků poznáte, že ráda dokazuje, že zdravá strava nemusí znamenat život o hladu.
