Možná začíná nová dekáda, ale my se distancujeme od všech těch krátkodobých neudržitelných hesel „nový rok, nové já“. Raději proti nim bojujeme naší kampaní, Forever Fit.
Protože fitness není o rychlých řešeních, 30ti denních výzvách nebo detoxech. Není to něco, čím byste se měli v lednu trestat a zapomenout u toho na těch zbylých 11 měsíců v roce.
Je to o investici do sebe sama, psychicky a fyzicky, dlouhodobě.
Abychom lépe rozšířili tuto myšlenku, hledali jsme atlety a ambasadory, kteří těmito principy žijí – lidi, kteří neustále usilují o osobní rozvoj jak fyzický, tak psychický, a posouvají se dál a dál, den za dnem.
Joshua Buatsi je jedním z těchto odhodlaných jedinců. Tohle je jeho příběh.
Jak z problému udělat profesi
Šestadvacetiletý Joshua Buatsi je profesionální boxer a je držitelem britského titulu v lehké váze od března roku 2019. Narodil se v Ghaně a do Anglie se přestěhoval s rodiči a sestrou, když mu bylo 9 let.
„Moc detailů si nepamatuju, ale pamatuju si, jak jsem vystoupil z letadla a pomyslel jsem si, že je sakra zima.“Říká, že během těch pár let v základní škole měl čas přizpůsobit se životu v Anglii, na rozdíl od jeho sestry, která byla „hozena do vody“, když šla rovnou na střední školu.
„Věděl jsem, že jsem se dostal na místo, které nabízí spoustu příležitostí, jen jich musím naplno využít.“Joshua byl aktivní dítě, měl rád sport a běhání, ale nikdy se nesnažil o nic velkého na vysoké úrovni. Víc se zajímal o rvačky – už jako malý kluk v Ghaně se vždycky do nějaké dostal a měl z toho trable ve škole – což nyní vidí jako známku toho, co mělo přijít.
„Když jsem se vrátil do Ghany a viděl svou tetu, se kterou jsem vyrůstal, řekla, že není vůbec překvapená, že se živím boxem.“Box ale nezvažoval až do svých 15. Jeho nejlepší kamarád přinesl pár rukavic, že to spolu zkusí, a co začalo jako domácí zábava dvou přátel, přerostlo v něco, čemu se Joshua oddal.
„Box jsem začal brát vážně hned od začátku, protože jsem cítil, že není sranda, když někoho necháte, aby vás praštil do obličeje. V mých očích to nikdy nebyl koníček.“Netrvalo dlouho a našel si gym na boxování a začal pořádně trénovat. Jeho trenér měl vojenský přístup a Joshua si myslel, že tak to je ve všech podobných gymech. To, že existují i jiné možnosti, jak tento sport trénovat, si neuvědomil až do doby, než se do světa tohoto sportu pořádně dostal.
Možná je to to, co Joshuu dostalo tam, kde je teď. Říká, že trénink není jen něco, co je součástí jeho života, to je jeho život.
„Když cestuju, první věc, kterou si zabalím, je moje tréninkové oblečení. Oblečení na normální nošení následuje až potom. Když netrénuju, do určité míry se taky bavím, ale je pro mě psychicky těžké vypnout – můj mozek pracuje na plné obrátky, říká mi, co bych právě měl dělat.“Přiznává, že vždycky trénuje do určité míry, ale myslí si, že je důležité se o svoje tělo i mysl starat. Je si také plně vědom toho, jaké příležitosti mu tento sport přinesl, a váží si jich.
„Díky boxu jsem procestoval svět, viděl nové kultury, potkal spoustu úžasných lidí – někteří z nich jsou moji nejlepší přátelé. Jo, box mi toho dal spoustu.“
Cesta na Olympiádu
Jakmile začal Joshua boxovat, věděl, že trénuje na soutěžení – ale ani ho nenapadlo, že to dotáhne až na Olympiádu. Jeho trenér Mark viděl však jeho potenciál už od mladého věku. Když bylo Joshuovi teprve 16, řekl mu, že 2012 je ještě moc brzo, ale že v roce 2016 to dotáhne na Olympiádu. Joshua o tom přesvědčen nebyl.
„Říkal jsem si, že mám za sebou jen pár zápasů a on už mluví o Olympiádě – to je tak nereálné. Takže jsem si to moc nebral.“Přiznává, že o Olympiádě snil, ale považoval to skutečně jen za sen, nikoliv za realitu. V tom bodě bylo ještě příliš brzo a ještě ani nebyl v národním týmu navzdory tomu, že byl v Anglii číslo jedna.
Dva roky před Olympiádou v Riu 2016 se Joshua konečně dostal do národního týmu, ale ani poté tomu nevěřil.
„Dostat se do národního týmu je jedna věc, ale když je tady ještě 5 chlapů před vámi, víte, že se na Olympiádu, která je za dva roky, nedostanete.“Navzdory svým pochybnostem nejenže se Joshua na Olympiádu kvalifikoval a dostal – vyhrál bronzovou medaili. Dodnes je tím sám překvapen, „jen bůh ví, co se to stalo“.
Zůstat soustředěný
Nelze přehlédnout všechnu tu dřinu a úsilí, které sportovní úspěch stojí. Vidíme ten konečný produkt v ringu nebo na trati, jsme svědky událostí, které definují atletickou kariéru, aniž bychom příliš přemýšleli o tom, co se děje mimo scénu.
Pro Joshuu je trénování stále velice náročné. Trénuje dvakrát denně, pět dní v týdnu – běhání, boxování se sparingem, boxování do pytle – vždycky se snaží najít způsob, jak to zvládnout, aniž by si hledal zkratky nebo na sebe byl měkký.
„Na boxovacím pytli není nic zábavného. Nic zábavného na boxování se sparingem, když každé kolo prohráváte. Ale najdete si způsob, jak se přes to dostat.“Na to, jaký tým podpory kolem sebe má, si také velice potrpí. Například před zápasem, jeho dobrý přítel, bratr a vzor se spolu modlí v šatně. Pro Joshuu je to velice důležité, aby se dostal do správného psychického rozpoložení.
„Samozřejmě musíte podstupovat tu náročnou část, trénink. Ale jako někdo, kdo věří v boha, který mu dal talent, schopnosti a vítězství, je modlení něco, co mě dostane na tu správnou psychickou vlnu.“A když přijde na cíle, Joshua preferuje soustředit se na momentální krátkodobé úspěchy raději, než aby se nechal rozptylovat vzdálenějšími sny.
„Ano, chci být mistrem světa, ale na všechno jdu krok za krokem, takže právě teď je mým cílem vyhrát svůj následující zápas. To je pro mě teď ta nejdůležitější věc.“
Co pro Joshuu znamená Forever Fit
„Tohle tělo, ve kterém žijete – ano, můžete dělat tohle a tamto, chodit na party a bavit se – ale všichni víme, že zdraví je to nejdůležitější. Pokud nejste zdraví, nemůžete dělat věci, které máte rádi, nebo mít úspěch.Ať už máte jakýkoliv cíl, musíte být zdraví – takže Forever Fit je víc než jen já a další atleti, co se toho zúčastní. Je to životní cíl a filozofie pro každého.“Lauren vystudovala anglickou literaturu a pochází z jihu. Miluje plavání, během uplynulých let objevila sílu tréninků se zátěží a má mnoho prostoru pro zlepšení ve svých každotýdenních hodinách Hot jógy.
O víkendech většinou peče nebo jí nějaký brunch a užívá si každý nový recept se svými spolubydlícími - hlavně od té doby, co se zbavila studentských návyků jako například života na těstovinách. Především však věří v udržování rovnováhy mezi tréninkem a sociálním životem.
Zjistěte víc o zkušenostech Lauren zde.
