V dnešní době informacemi přesyceného světa a hlavně internetu se ztrácíme v množství „zaručeně fungujících“ diet. Neustále se objevují nové a nové, které slibují ty nejlepší výsledky. V tomto článku se ale podíváme zpět k úplným základům a na úplný opak diety – intuitivní stravování.
POJEM INTUITIVNÍ STRAVOVÁNÍ (IS)
Tímto opakem diety je právě intuitivní jezení, z angličtiny „intuitive eating“, které vychází z toho, že každý člověk je sám sobě tím nejlepším nutričním terapeutem a nejlépe si dokáže určit, co by měl jíst, kdy by to měl jíst a proč by to měl jíst. Tento styl stravování praktikují vlastně všichni lidé, kteří nikdy nepřičuchli k žádným dietám, výživovým plánům a stylům. Proto ani nelze mluvit o žádné historii tohoto stravovacího stylu, protože zde byl od pradávna a byl používán po celou dobu existence lidstva.
Zjednodušeně jde o jezení toho, oč si tělo v daný moment žádá, bez uměle vytvořených, přejatých a aplikovaných výživových omezení.
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA IS
Pravidla jsou na první pohled velmi jednoduchá:
- Jez, když jsi hladový.
- Přestaň jíst, když jsi příjemně plný.
- Rozlišuj, o co žádá tělo a o co žádá hlava.
- Vyřazuj z jídelníčku pouze potraviny, které tě mohou zdravotně ohrozit. Mimo to se v jídle neomezuj a jez, oč si tělo žádá.
Pro mnoho lidí ale jednoduchá nejsou. Ač se jedná vlastně o člověku přirozené stravování, máme v dnešní době tendenci se v jídle omezovat, vynechávat určité druhy potravin a držet všemožné diety.
Jednotlivá pravidla proto ještě rozeberu a vysvětlím jejich úskalí.
FYZICKÝ X MENTÁLNÍ HLAD
První a třetí pravidlo spolu úzce souvisí. Aby člověk mohl praktikovat IS bez výčitek, je nutné rozlišovat mezi tzv. fyzickým a mentálním hladem.
Fyzický hlad je určen opravdovou potřebou jídla, makroživin, energie. Signály nám vysílá celé tělo (kručení v břiše, únava, podrážděnost…) a je nutné je uposlechnout. Po konzumaci jídla se cítíme příjemně a signály ustanou.
Mentální (nebo také emocionální) hlad vzniká často z nudy, ve stresu, smutku nebo při dlouhodobé kalorické restrikci. Pociťujeme chutě na nezdravé potraviny (sladké, smažené…) které je těžké utišit a po jejich uspokojení cítíme spíše výčitky.
Pro IS je podstatné poslouchat hlad fyzický a snažit se potlačovat hlad mentální. Ačkoliv je základní definicí ono „jez, co chceš“, musíme umět rozpoznat, jestli máme opravdu hlad a jestli nám ta daná potravina opravdu něco přináší. Věřte tomu, že tělo vám rozhodně nebude vysílat signály ke snězení dvaceti hamburgerů a deseti čokolád. To je vaše hlava. Pokud jednou za čas máte chuť na kousek sladkého (tyčinka, řádek čokolády), vše je v pořádku a pravděpodobně jde opravdu o nějakou potřebu vašeho těla. Pokud jde o větší množství nezdravého jídla a nezařazujete kvůli tomu základní potraviny (zdroje bílkovin, kvalitních tuků, polysacharidy), jde o signály vysílané vaší hlavou. Tělo je dokonalý stroj, který ví, jaké látky potřebuje ke správnému fungování, a o které si má kdy požádat. Hlava mu v tom bohužel mnohdy brání a signály od těla se skrze ni k vašemu vědomí ani „nedostanou“.
Obecnou radou je nebrat nezdravé jídlo jako něco úplně špatného a zakázaného. Když si jednou za čas dáte, vaše chutě budou lépe uspokojeny a začnete lépe rozumět svému tělu a lépe naslouchat jeho potřebám. Zároveň berte jídlo jako přítele, ne jako nepřítele. Zároveň by pro vás mělo být pravidlem, aby vám veškeré jídlo, které konzumujete, chutnalo.
KDY PŘESTAT JÍST
Mnoho z nás má problém určit si optimální porci jídla. Podle IS by mělo opět probíhat „od oka“ strávníka. V podstatě si nabrat tolik, na kolik se zrovna cítíte. Je mnohem lepší si nabrat méně a později si přidat, než si nabrat moc a muset nechávat (což u většiny lidí skončí tak, že jídlo dojedí, i když už se cítí syti).
Důležité je nejíst ve spěchu, mít na každé jídlo dne (i na svačinovou tyčinku) klid, sednout si a mít čas přemýšlet nad tím, kdy už jste nasyceni. Pokud jíme ve spěchu, tělo nestihne vyslat signál pocitu plnosti a mnohdy se zbytečně přejíme a po jídle je nám až hodiny těžko.
CO VŠE JÍST
Úplně vše, co tě zdravotně neohrožuje. Trpíš celiakií? Vyřaď lepek. Netrpíš celiakií? Není důvod lepek z jídelníčku vyřazovat. Toto platí o všech potravinách. Máš alergii na čokoládu? Nejez ji. Nemáš alergii na čokoládu? Pokud na ni dostaneš chuť (a nejedná se o chuť způsobenou nudou či negativními emocemi), dopřej si ji.
IS A POČÍTÁNÍ KALORIÍ
I při intuitivním typu stravování je možné si pro zajímavost psát svůj denní příjem (a to hlavně makroživin). Pokud totiž budete správně naslouchat svému tělu, budete příjemně překvapeni tím, že váš skutečný příjem kalorií i makroživin se velmi blíží vašemu vypočítanému ideálnímu příjmu. A to bez toho, aniž byste se hlídali či omezovali.
VLIV IS NA ZDRAVÍ
Několikrát byl u intuitivního způsobu stravování prokázán i pozitivní vliv na zdravotní stav. Například ve studii „Review Article Relationships between intuitive eating and health indicators: Literature review“, která sdružuje mnoho studií a článků o IS, je uvedeno, že toto stravování má pozitivní vliv především na psychiku jedince (může napomáhat léčení psychických potíží), na stravovací návyky a příjem, na udržování váhy, srovnávání krevního tlaku a úrovně cholesterolu.
ZÁVĚR
Ačkoliv nejsem odpůrce žádné diety a žádného stravovacího režimu (protože věřím, že každý z nich měl původně určitý cíl a smysl), myslím si, že snažit se navrátit k tomu, co je pro člověka přirozené, je dobré. A to jak ze zdravotního, tak psychického hlediska. Určitě tento styl stravování stojí alespoň za vyzkoušení.
Naše články slouží k informativním a vzdělávacím účelům, v žádném případě neslouží jako zdravotní rady. V případě nejasností v užívání doplňků stravy a suplementů nebo v případě radikální změny Vašich stravovacích návyků, se nejdříve poraďte s odborníkem na zdraví nebo kvalifikovaným nutričním poradcem.
JENNINGS, Kerri-Ann (2016). A Quick Guide to Intuitive Eating [online]. [cit. 2017-04-24]. Dostupné z: https://authoritynutrition.com/quick-guide-intuitive-eating/
VAN DYKE, N., & DRINKWATER, E. (2014). Review Article Relationships between intuitive eating and health indicators: Literature review. Public Health Nutrition, 17(8), 1757-1766. doi:10.1017/S1368980013002139