Veslování

Veslování je většinou záležitost malých lodí jako náhrada motoru nebo plachet. Avšak v historii se veslovalo i na lodích velkých a to od starověku až do 19. století v takzvaných galérách. Veslařina byla z počátku velice uctínavou a váženou prací a povoláním, ale postupem času se z toho stala práce otroků nebo byla provozována jako trest.

Však počátky závodů ve veslování sahají až do dob faraonů. Svědčí o tom odkazy ve Velké sfinze v Gíze, kde je zmínka o veslařském výkonu samotného Amenhotepa II. Také v Řecku začali veslování praktikovat a předvádět na ukázku moci při příležitostech, jako byly například antické panathénajské slavnosti.

Začátek veslovacích závodů jak je známe dnes je však v Anglii, kde se již v 18. století pořádaly závody o ceny. U nás se první závody konaly roku 1845 při příležitosti oslav příjezdu prvního vlaku do Prahy.

Veslování se vyvinulo jakožto silově vytrvalostní sport, kde je cílem ujet v týmu (v posádce) určitou vzdálenost za co nejrychlejší čas (veslaři plují v tzv. veslici). Veslaři neveslují jen svou horní polovinou těla, ale pohybují se celým tělem, a to odrazem nohou na tzv. slajdu (pojízdné sedátko s kolejničkou, která prodlužuje zátah).

Každý člen posádky má svou specifickou a důležitou roli. My si proto teď jen okrajově vysvětlíme ony role:

Háček – jedná se o veslaře, který jako první z posádky projede cílem.

Dále následují role pod pojmenováním jako „dvojka, trojka,… „ 

Štrok (veslovod) – je naopak poslední člen týmu, který určuje tempo, jakým se celá posádka pohybuje.

Následně veslaři, kteří sedí za ním, se nazývají „motor lodi“. 

Pokud mají veslaři mimo sezónu nebo si nemohou zaveslovat z určitých důvodů na vodě, existuje veslařský trenažér, který jim umožňuje trénovat za jakýchkoliv podmínek. Trenažér totiž obsahuje brzdný systém, na kterém si sportovec může nastavit odpor, který bude mít jeho záběr (simulace vody).

Po druhé světové válce došlo k opětovnému rozkvětu tohoto sportu. Mezi takové události se také řadí vítězství třeboňské čtyřka na olympiádě v roce 1952 a dále zlatý triumf na olympiádě v Římě v roce 1960.

Jak jsme již zvyklí v jiných sportech, i tady jsou různé disciplíny nebo bychom tomu snad mohli říct i kategorie, do kterých se veslaři zařazují. Jedná se buď o kategorii párovou (každý z veslařů má 2 vesla)  nebo nepárovou (každý z veslařů má jen 1 veslo), dále se liší dle počtu aktivních veslařů nebo zda mají kormidelníka či nikoliv.

Rozhodně si každý z nás vybaví Ondřeje Synka, pokud se budeme bavit o české reprezentaci.  Sám Ondra začal s veslování v roce 1995 ve veslařském klubu v Brandýsu nad Labem.  K samotnému sportu ho prý přivedl jeho bratranec (ve 13 letech), aby zhubl. Nejprve trénoval pod velením Miloše Havlíčka, poté však kvůli jeho přístupu k samotnému trénování trenéra změnil a naštěstí si ho v tu dobu všiml Miloš Doleček st., který ho následně přivedl do pražského veslařského klubu Dukla.

Již po devíti letech dřiny se zúčastnil svých prvních olympijských her. Následně se na ně vrátil v roce 2008, 2012 a 2016. Ačkoliv je výčet úspěchů Ondry skoro nespočitatelný, pojďme se podívat na jeho největší úspěchy. Těmi prvotními jsou jistě již zmíněné olympijské hry. Dále však také například získal druhé místo na mistrovství světa v Mnichově v roce 2007. V témže roce získal také titul nejlepšího veslaře roku 2007.

Ondřej má již nespočet medailí a to 3 z OH, 10 medailí z mistrovství světa, 4 z mistrovství evropy, získal také 9 světových pohárů, vyhrál 9 mistrovství České republiky, 3 vítězství primátorek a také je držitelem 2 rekordů (na vzdálenost 2000m a 6000m na veslařském trenažéru).  Ty činí časy: 2000m ujel za neuvěřitelných 5 minut a 40,9 sekund. 6000m zavesloval za 18 minut a 11 sekund.